18. července 2023
Články
Před rokem pečovala paní Jitka Brabcová o svého vážně nemocného tatínka. Ten si přál strávit závěr života doma se svými blízkými. Za pomoci charitního mobilního hospice se podařilo toto přání naplnit. Tuto svoji zkušenost paní Jitka Brabcová nyní předává dál jako spolupracovnice domácího hospice na pozici fundraisera.
BEZ INFORMACÍ TO NEJDE
Váš tatínek byl klientem mobilního hospice. Jaké jste měla informace o hospicové péči před tím, než jste ji pro svého blízkého potřebovala?
Informace o hospicové péči jsem měla asi podobné jako kterýkoliv vnímavější člověk, který je v podobné životní situaci jako já, tedy má blízké ve věku, kdy se zdravotní komplikace spíše předpokládají a očekávají.
Kdo Vás upozornil na vhodnost využití hospicové péče?
Můj tatínek byl na podzim 2019 hospitalizován s bolestmi zad, z kterých mu posléze bylo diagnostikováno onkologické onemocnění. V té době, kdy jsme nevěděli, kdy, v jakém stavu a zda se vůbec vrátí domů, jsem sbírala všechny možné informace ohledně domácí péče včetně hospicové, o zapůjčení kompenzačních pomůcek a podobně. Naštěstí tehdy tatínkovi pomohli a on mohl prožít ještě dva roky poměrně plnohodnotného života. Když mu přestala zabírat léčba, měla jsem už všechny informace o tom, co bude potřeba zařídit.
Souhlasil Váš tatínek nebo se toho leknul?
Na péči mobilního charitního hospice jsem ocenila v první fázi to, že je spojená s domácí zdravotní péčí. Tatáž sestra dochází v době, kdy je nemocný v péči svého praktického lékaře, a stejně i potom kdy je už se o něj stará hospicový lékař. Sestra nás zpočátku navštěvovala přibližně jedenkrát za týden, a to spíš proto, aby o nás věděla a případně mohla poradit a pomoci.
CO OBNÁŠÍ PÉČE V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ
Proč jste se rozhodla svému blízkému splnit přání zůstat doma?
Přišlo to tak nějak přirozeně. Tatínkův zdravotní stav se zhoršoval poměrně plynule, bez velkých zvratů a dokonce i bez hospitalizace, takže nebyl problém se tomu postupně přizpůsobovat. O péči jsme se dělily s maminkou, která zajišťovala „nepřetržitý provoz“, moje role spočívala v tom, že jsem komunikovala se zdravotníky, zajišťovala pomůcky, měla přehled přes léky a pomáhala s fyzicky náročnějšími věcmi. Tatínek byl hodně vysoký, a i když hodně zhubnul, přece jen manipulace s ním nebyla jednoduchá. Ke konci jsem dělala i odbornější úkony jako injekce opiátů, posledních pár nocí jsem u rodičů kempovala na karimatce, abychom se s maminkou o péči lépe podělily.
Jak často navštěvovali lékaři, sestry a další pracovníci pacienta?
Sestřička byla na telefonu neustále, a když bylo potřeba, přijela i v noci. Jinak chodila podle potřeby, stejně jako lékaři. Navštívila nás také sociální pracovnice s pastorační asistentkou, věděly jsme, že pokud bude potřeba, dostane se nám pomoci i z tohoto směru.
Když měl Váš blízký nějaký problém (např. bolesti), jak rychle na to hospicová péče reagovala?
Vlastně díky tomu, že sestra měla situaci pod kontrolou, tatínek nějakými velkými bolestmi snad netrpěl. V každém případě ale bylo velkou oporou vědomí, že se můžeme kdykoliv obrátit na odborného pracovníka, který nám byl permanentně k dispozici. Uklidňovalo nás vědomí, že odborný personál má situaci pod kontrolou a taky to, že tatínek může zůstat doma, protože má rodinnou a současně i odbornou zdravotní péči.
Z UŽIVATELE HOSPICOVÉ PÉČE ZAMĚSTNANKYNÍ
Proč jste se rozhodla zapojit do hospicového díla a jakým způsobem?
K tomu došlo spíš náhodou, nebo chcete-li – Božím řízením. Letos v zimě mě oslovila paní Věra Zukalová s návrhem, abych se podílela na projektu „Otevřeme zahradu“ na obnovu zahrady Hospice na Svatém Kopečku, konkrétně šlo o organizaci části jedné z akcí. Tento návrh vyústil ve schůzku s paní ředitelkou hospice, kterou jsem znala ještě z dřívějšího pracovního působení, a tato schůzka byla zakončena větou: „Nechceš k nám jít dělat fundraisera?“. No a tak jsem tady.
Co přesně role fundraisera obnáší?
Fundraiser je obecně ten, kdo shání peníze. Protože hospicová péče nemá zajištěno financování pro své aktivity ze 100 % z veřejných rozpočtů, je třeba hledat i jinde – u firem, u soukromých osob. Protože jsem do této role vstoupila bez velké přípravy, bez znalostí a zkušeností, postupně se učím a zjišťuji, co všechno se v této oblasti dá dělat. Řada postupů a technik se přitom dá naučit, co se ale naučit nedá, je víra a přesvědčení ve smysl toho, co děláte. V tomto případě mi i moje osobní zkušenost pomáhá vidět v hospicovém díle nezpochybnitelný smysl.
O mobilní hospicové péči Caritas:
Co je mobilní specializovaná paliativní péče (tzv. domácí hospic)
Mobilní hospicová péče je určena pacientům s vážným onemocněním, kterým již byla ukončena léčba a kteří si přejí strávit závěr života DOMA. Hospicová péče je vedena lékaři a pomáhá pacientům zvládat nepříjemné projevy nemoci jako je např. bolest, nevolnost, nespavost aj. Pacientům i pečující rodině je poskytována také odborná pomoc a poradenství v oblasti sociální, psychologické a duchovní.
Hospicová péče Caritas v Olomouckém kraji
Hospic na Sv. Kopečku nezřizuje pouze lůžkový hospic, ale provozuje také mobilní specializovanou hospicovou péči. Hospicová péče Caritas má v Olomouckém kraji 3 pracoviště – OLOMOUC, ZÁBŘEH A ŠUMPERK, ze kterých odborné týmy pracovníků vyjíždí k pacientům do vzdálenosti až 35km.
Informace o hospicové péči
„Ačkoliv se o paliativní péči stále více mluví, tak se často setkáváme s tím, že pacienti naši péči nevyužijí prostě proto, že o ní neví. Navíc stále panuje mylná představa, že hospicová péče má své místo až v úplném závěru života. Opak je pravdou. Včasné využití paliativní péče umožní prožít terminální stádium nemoci v mnohem větší kvalitě a těšit se ještě z drobných radostí života a ze své rodiny,“ sděluje vedoucí Hospicové péče Caritas Mgr. Leona Martinková.